Lubomír Zdráhal
Lubomír Zdráhal patří k lidem, kteří kulturu v Českých Budějovicích nesledují zpovzdálí, ale žijí v ní. Jako redaktor magazínu Horká Vana stojí u zrodu textů, které mapují nezávislou scénu v jižních Čechách, a dělá to s takovou vytrvalostí, že si jeho jméno spojují s dobrou tipovací rubrikou i čtenáři, kteří se v klubech teprve učí orientovat. Nepíše z pozice odtažitého kritika, který z výšky hodnotí cizí práci. Spíš je to člověk, který stojí u baru, poslouchá, ptá se a pak o tom napíše tak, aby se do sálu chtěl vypravit i ten, kdo by jinak zůstal doma.
Jeho zájem se pohybuje mezi několika póly, které se v regionu přirozeně doplňují: divadlem, koncerty, kavárnami s programem a menšími kluby, kde se rodí věci, které se do velkých médií dostanou až o několik let později. Právě tahle vrstva kultury ho zajímá nejvíc. Ne proto, že by pohrdal velkými scénami, ale protože ví, že živá kulturní krajina stojí na lidech, kteří dělají věci po večerech, často bez jistoty, že se jim to vrátí. Zdráhal jim dává prostor, pojmenovává jejich práci a pomáhá jim najít publikum.
Jako editor má ve zvyku věci zjednodušovat, ale nikoli ochuzovat. Texty, které prochází jeho rukama, mají jasnou stavbu a konkrétní informace: kdy, kde, kdo a proč to stojí za pozornost. Nesnáší prázdné fráze a mlhavé superlativy, které se opakují z tiskové zprávy do tiskové zprávy. Raději zvolí jednu přesnou větu než tři efektní, a čtenáři to oceňují. Magazín tak působí věrohodně právě proto, že nepřikrášluje a nepředstírá nadšení tam, kde žádné není.
Důležitou součástí jeho práce jsou rozhovory. Zdráhal si na ně rád vyhrazuje čas a zpovídá herce, hudebníky, pořadatele i provozovatele klubů. Nejde mu o rychlé citáty, ale o to, aby si čtenář odnesl představu o tom, jak daný člověk přemýšlí, co ho motivuje a s jakými překážkami se na místní scéně potýká. Díky tomu vznikají portréty, které dokážou vyprávět o regionu víc než suchý přehled programu.
Stejně pozorně se věnuje recenzím. Jeho přístup je střídmý a poctivý: pochválí, co si pochvalu zaslouží, a bez zbytečné ostrosti upozorní na to, co se nepovedlo. Věří, že nezávislá scéna si zaslouží vážné posouzení, nikoli shovívavé poplácání po rameni, a že právě upřímná zpětná vazba ji posouvá dál. Zároveň ví, že za každým představením stojí lidé, a proto se jeho kritika drží věci, ne osob.
Horká Vana je pro něj víc než pracovní adresa. Je to místo, kde se potkává zvědavost s odpovědností vůči komunitě, která magazín čte a zároveň ho svými akcemi plní obsahem. Zdráhal chápe, že dobrý kulturní magazín je spojovacím článkem mezi pořadateli a diváky, mezi zavedenými jmény a talenty, které teprve hledají svůj hlas. Proto klade důraz na přehlednost, aktuálnost a srozumitelnost, aby se čtenář dokázal rychle zorientovat a vybrat si večer podle chuti.
Kdo ho zná, říká o něm, že má dobrý čich na to, co stojí za pozornost. Dokáže si všimnout nenápadného koncertu v malém klubu stejně jako divadelního počinu, který se zrovna nevejde do žádné škatulky. A právě tahle otevřenost, spojená s redakční pečlivostí, dělá z jeho práce důležitý hlas českobudějovické a jihočeské kulturní scény.